1/ Dnes je to přesně rok, co jste přišel se zásadní programovou změnou ČRO 3 Vltava. Z “elitářské” stanice klasické hudby jste udělal artovou stanici s důrazem na mluvené slovo a kritickou kulturní publicistiku. Co se podle vás za ten rok podařilo a co naopak ne?
O Vltavě se více ví, je otevřená, je blíže společnosti, žije (kulturně) s ní. To se podařilo díky práci lidí v redakci, na sociálních sítích, v marketingu, ve Výrobě. Začali jsme plnit ona tři “O”, o nichž jsem mluvil na začátku: otevření, omlazení, oživení. V tom se musí pokračovat. Nemyslím, že by se něco úplně nepovedlo, ale vždy se dá pracovat na vnitřku vysílacího schématu, na obsahu, na formátech. Tam je práce nekonečná, věčná. Stejně tak jako v hledání nových tváří, které by u rozhlasu zůstaly a dokázaly svou osobností inspirovat vysílání i posluchače.
2/ Jak na programovou změnu (reagovali) reagují posluchači? Řada z nich patří ke starší generaci a byla přeci jen na množství klasické hudby na Vltavě zvyklá.
My jsme ale klasiku nijak zásadně neupozadili, to je optický klam. Dokonce i v ranní Mozaice hrajeme dvě třetiny klasické hudby. Jen trochu jinak vybíráme, snažíme se dávat to nejlepší a aktuální, jak to jen jde, větší prostor má soudobá hudba, kritičtěji a s evropským či světovým záběrem pojímáme operu. Pokud jde o posluchače, řada z nich reagovala velmi divoce, ale mnohé jsme přesvědčili, že cesta, kterou jsme zvolili, má smysl. Není nic lepšího, než když po roce dostanete dopis od posluchačky, která se na začátku nového schématu rozčilovala a spílala, a dnes děkuje a nové schéma a styl si oblíbila. Existují samozřejmě i nadšené reakce lidí, kteří děkují za oživení, za to, že Vltavu konečně našli.
3/ Myslíte, že na míru kritičnosti a otevřenosti je připravena nejen posluchačská základna Vltavy, ale i Rada Českého rozhlasu? Podle nedávné “porno aféry” se ukazuje, že moc ne. Co podle Vás ta aféra říká o postavení Vltavy a o tom, co se od této stanice očekává? Má na Vaši práci či dramaturgii Vltavy tato aféra nějaký dopad?
Všechno má vliv. Napětí nesvědčí nikomu. Jde zejména o naladění Rady vůči nové Vltavě, které zjevně není vstřícné. Někteří členové to navíc zjevně berou jako osobní boj proti mně, čemuž už vůbec nerozumím. Rada by se ale podle zákona neměla snažit zasahovat do programu, tedy nejen do dramaturgie, ale ani do vysílacího schématu.
4/ Podařilo se za ten rok zvýšit poslechovost Vltavy? To byl ostatně jeden z důvodů, proč jste na Vltavu před rokem nastoupil. Případně - podařilo se k Vltavě přitáhnout posluchače mladší generace? Byl to jeden z vašich cílů?
Poslechovost Vltavy se v denním dosahu o pár tisíc zvýšila, výraznější zvýšení vidíme v týdenním poslechu, kde nás poslouchá 140 tisíc posluchačů. Poslechovost je ale zvláštní kategorie, protože se do ní nezahrnují poslechy na internet, kam lidé, a nejeno mladí, stále častěji chodí poslouchat své oblíbené pořady a rozhlas z klasického přijímače už neposlouchají. Na sociálních sitích i na webu vidíme, že přibyli i mladší posluchači. Náš hlavní cíl to nebyl, chtěli jsme sice Vltavu také omladit, ale ne primárně věkově. Otevíráme se všem věkovým kategoriím a mladého ducha dnes mají i lidé po sedmdesátce, mnoho takových posluchaček a posluchačů jsem potkal na oslavě našich ročních narozenin na střeše Lucerny, a za oživení Vltavy byli moc rádi.
5/ Jaké plány máte s Vltavou do budoucna? Kam dál byste ji rád posunul? Chystají se například nové pořady, ruší se naopak některé, apod.?
Plánů je mnoho, už několik měsíců chystáme program na celý příští rok. Chtěli bychom dát větší prostor některým hudebním autorům, obměňujeme Sedmé nebe, některé pořady budeme chtít dělat ve veřejném prostoru, například Radio DaDa. Chystáme těsnější spolupráci s Národní galerií, Meet Factory. Na konci listopadu v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka bud eke slyšení rozhlasová hra v pražském Planetáriu. Využijeme prostor ke spuštění imaginace ve hře Shakespearova lebka Wernera Fritsche, do Planetaria by měl 29. listopadu dorazit i sám autor. Plánů je mnoho, ale to hlavní je pilování toho, co máme teď, tak abychom zvyšovali kvalitu vysílání.
6/ Žijeme v době, která je především vizuální. Myslíte, že rozhlas jako médium má šanci do budoucna a může oslovit i mladší generaci? V čem je podle vás jeho síla?
Rozhlas spouští úplně jinou, intimnější imaginaci. Ale abyste se k ní dopracovala, potřebujete větší soustředění a jistou trpělivost. Potřebujete chvíli zastavit sebe i čas. A tohle někdy až meditativní zastavení vám těkavý postmoderní efektní obraz neumožní. Myslím, že bude přibývat lidí, kteří tohle usebírání se ve zvuku budou stále více oceňovat.
Týdeník Rozhlas, č. 42