Spuštění nového programového schématu znamenalo podle mého nejhlubšího přesvědčení pro Vltavu, tedy jednu z profilových rozhlasových stanic ČRo, definitivní příklon k promyšlenému zprostředkování a produkci kulturního obsahu odpovídajícímu druhému desetiletí 21. století.
Tento kvalitativní skok, který uchoval základní nosné formáty a obsahy vysílání a zároveň přestal podceňovat posluchače a nabídl nové možnosti i osobnosti podílející se na tvorbě obsahu (i formy), jednoznačně a bezprostředně spojuji s osobou šéfredaktora Vltavy Petra Fischera.
Předpokládám, že změny a nároky kladené na tvůrčí a intelektuálně méně pohodlný přístup k vysílání provázely obtížné diskuse a bolestná změna pracovních návyků některých pracovníků a spolupracovníků stanice. Nicméně na rozdíl od změn, které vlny Vltavy čas od času čeřily od 90. let, kdy stanici poslouchám a sleduji také s vědomím jejího možného vlivu na kultivaci, a především formování kulturního povědomí velmi diverzifikovaného publika, je to poprvé, kdy byla upřednostněna představa umění a kultury jako činnosti vyžadující zvýšenou pozornost a v logice věci i angažmá posluchače – k jeho prospěchu.
Pokud se něco podařilo, pak přinejmenším to, že nové programové schéma a obsah udrželo ty náročnější, ty, kteří nechtějí poslechovým časem proplout, ale vědět a myslet. Tedy ty, kteří od 90. let průběžně odcházeli, neboť se znovu a znovu zklamávali v očekávání, že kulturní stanice nabídne, světe div se, náročnější poslech, věci, o nichž mnoho nebo ještě nevědí, a to v souvislostech – v oblasti živé reflexe stejně jako v oblasti zprostředkování kulturních a uměleckých hodnot. Nejen těch prověřených, ale vznikajících a určených k diskusi. Od komponovaných programových celků (vysoce hodnotím letošní africké léto) přes nový přístup k četbě na pokračování (kdo by si před dvěma lety myslel na Musilova Muže bez vlastností či Valéryho Sešity, namátkou) až po pravidelné uvádění náročné soudobé artificiální hudby jako samozřejmé součásti kulturního obzoru. Kdo jiný to má v takovém měřítku jako veřejnou službu poskytovat?
Vltava je v nynější podobě kulturní stanicí 21. století. Konečně. Trvalo to.
Marek Pokorný
PLATO Ostrava, ředitel