Vltava je můj přítel. Trávím s ní víc času než s vlastní rodinou, než s přáteli, a skoro stejně tolik času jako se svou prací. Tu bych opravdu nemohla vykonávat za zvuku kterékoliv jiné stanice ČRo. Ty se až na výjimky v pořadech začaly podobat komerčním stanicím, které nás asi chtějí ubavit k smrti a je mi trapno, když vyhrávají. Ještě nikdy nebyly tak pitomé jako dnes, dokonce ani za komunistů.
Každá kulturní země takové rádio jako je Vltava má, i když se takzvaně nevyplatí. Zní tam vážná hudba (a nejen ta prostřelená) diskutuje se tam o umění, ale třeba i o vědě, čte se tam na pokračování, recitují se básně, rekapitulují se zajímavé životy. Horní laťku úrovně jazyka a národa nastavuje Vltava. Co nastavuje tu dolní, to je všechno ostatní. Zachovejme tu horní laťku, byť jí třeba všichni radní nerozumějí. Což ovšem není chyba nás, kulturních lidí.
Tereza Brdečková
spisovatelka a publicistka