Když se řekne Vltava, vybaví se mi několik obrázků - vstávám, vařím si čaj a poslouchám Mozaiku. Ještě častěji rozespalá sedím v autě, dívám se na podzimní krajinu a poslouchám Mozaiku. Jedu večer z divadla a zapínám hru nebo dokument a cesta rázem rychleji ubíhá.
Na návštěvě u kamarádů zaslechnu v rádiu zajímavou skladbu a navždy si ji spojím s tím okamžikem. Vltava je tisíc takových dojmů, vzpomínek a inspirací. A především jediný kulturní kanál s tak širokým záběrem v českém éteru. Nechtěla bych o ni přijít. Ale nechtěla by o ni přijít ani moje sousedka, která se celý život - světe div se - živí jako kuchařka ve školní jídelně. Je nás víc, než si myslíme...
Martina Schlegelová
režisérka