Vltava musí i burácet a ne jen šumět ve znaveném meandru. Po Vltavě si jezdím na hbitém šlapadle, tak i na palubě vypolstrovaného zaoceánského parníku, jež pravidelně dováží čerstvý čaj a kávu. Však při velkých vlnách rád riskuji na ohoblovaném žehlícím prkně, které připomíná serf.
Divoký a odrbaný serf, který se nedá uřídit. Někde se do Vltavy ponořím, aby mne kudrnaté vlnky jemně oblévali ze všech stran, ale stejně nejradši mám ty hrubší kousky, ty od smrdutých motorových monster, které vykrouží vlny velikosti dvanácti pater, aby mi sedrali kůži až na škáru. Tak to na Vltavě musí být.
Petr Babák
VŠ profesor, grafický designer